O tom, že bez vody není života, asi není potřeba diskutovat. I my lidé musíme pít, pokud chceme přežít. Koneckonců, bez jídla vydržíme klidně i týden, bez vody pouze dva, maximálně tři dny. Z toho je jasně vidět, jak je důležitá.
Ovšem nemůžeme pít každou vodu. O tom vědí své například námořníci ztracení na moři, kteří trpěli žízní i přesto, že byli obklopeni vodou. Ta však byla k pití naprosto nevhodná. Zdálo by se tedy, že čím je čistější, tím je pro nás lepší. Ovšem to není tak docela pravda.
Zdaleka nejčistější je destilovaná voda, která je v podstatě čistá H2O. Zdálo by se tedy, že ta pro nás bude nejlepší. Ovšem pokud se vám podaří se jí napít, zjistíte, že je naprosto nechutná a nedá se pít. To se může zdát zvláštní, neboť je to přeci jen ta nejčistší voda, jaká může být. Proč ji tedy naše tělo odmítá?
Jednoduše proto, že náš trávící systém není uzpůsoben na to, aby trávil skutečně čistou vodu. Potřebuje v ní určitý podíl minerálů a dalších sloučenin. Ty pak tělo využije a dostává tak nejen vodu, ale i živiny. Elektrolyty v ní obsažené navíc pomáhají celému procesu a povzbuzují i náš metabolismus.
To je také důvod, proč se destilovaná voda na pití absolutně nehodí. To však neznamená, že nemá své využití. Vzhledem k nákladnosti její výroby se nepoužívá k čištění, kde není absolutní čistota vody požadována. Své místo má především v chemickém průmyslu, kde je při výrobě chemických složenin nutná právě čistá H20 bez jakýchkoliv příměsí.
To je důvod, proč bychom ji sice neměli zatracovat, avšak pro naprostou většinu z nás nemá žádné praktické využití. Je tedy zbytečné si ji kupovat, když nám stačí k naprosté většině úkonů, včetně pití, ta, která nám teče z kohoutku. Ta nám poskytne dostatečně dobrou službu ke všemu, k čemu potřebujeme. Není tedy nutné utrácet peníze za destičku, když ji nakonec nevyužijeme.