Některé druhy hmyzu patří mezi ty, které se od dávných dob příliš nezměnily. Typickým příkladem mohou být vážky. Když se podíváme na jejich zkamenělé otisky, zjistíme, že jsou prakticky stejné jako ty dnešní, jen s jedním podstatným rozdílem – tehdy byly mnohem větší.
Bylo zjištěno, že rozpětí křídel vážky bylo tehdy okolo dvou metrů. Dnes je to desetina této délky. A vážky nejsou ani zdaleka jediné, kterých se to týká. Hmyz v druhohorách byl podstatně větší než ten, který známe dnes.
Samozřejmě by bylo snadné tvrdit, že musel být tak velký kvůli dinosaurům, kteří tehdy tvořili dominantní živočišnou třídu na naší planetě. Avšak to bychom se mýlili. Ačkoliv totiž valná většina z nás zná jen ty skutečné druhy, průměrný dinosaurus byl ve skutečnosti jen o něco větší než dnešní vlk, tedy přibližně okolo jednoho metru. Jejich velikost tedy rozhodně nebyla tím hlavním důvodem.
Dále můžeme mluvit o nadbytku potravy, avšak ani to není tak docela pravda. Potravu bylo pro živočichy včetně hmyzu stejně obtížné sehnat tehdy jako je tomu dnes, a to jak pro predátory, tak i pro býložravce. Nezdá se tedy, že by to byl rozhodující faktor.
Tím se nakonec ukázal být obsah kyslíku. Nesmíme zapomínat, že hmyz patří k bezobratlým, kteří nemají vnitřní kostru, avšak jejichž tělo je kryto pevnou kutikulou. K jejímu vytvoření je však potřeba poměrně dost kyslíku. Současně pak také platí, že hmyz se svým rychlým pohybem vzhledem k výšce patří mezi energeticky velmi náročné organismy, opět s velkou spotřebou kyslíku. Toho bylo tehdy v atmosféře okolo 32 % namísto dnešních 21. To umožnilo právě bezobratlým, aby dosáhli takových rozměrů.
Je tedy jasné, že dnes již obří hmyz nepotkáme, zvláště ne ten létající, neboť i létání vyžaduje spoustu energie. Sny o obřích mravencích tedy zůstanou tím, čím jsou – sny. A je pravděpodobné, že je to dobře.