Pokud existuje nějaký symbol ochrany životního prostředí, pak jsou to bezesporu stromy. Každou chvíli také slyšíme o plánech na obnovu lesa, nebo o nějakém městě, které nechalo na svém kraji vysadit stovky semenáčků. To je samozřejmě v pořádku, je však dobré se zamyslet nad tím, zda právě stromy pro nás mají až takový význam, jaký jim přikládáme.
Zdaleka nejčastěji se hovoří o jejich produkci kyslíku. A není pochyb, že to rozhodně dělají, stejně jako všechny ostatní fotosyntetizující rostliny. Předpoklad je zde v tom, že jelikož jsou tak velké (a mnohé z nich měří desítky metrů) a košaté, pak jej produkují daleko více. To je sice hezký sentiment, bohužel je od pravdy poněkud daleko.
V první řadě je dobré si uvědomit, že v našich podmínkách produkují stromy kyslík pouze ve vegetačním období. V zimě, kdy opadají, nemají žádné zelené části a tedy ani nic, co by mohlo provádět fotosyntézu. Ano, existují jehličnany, které neopadávají, avšak jejich listová plocha, či spíše plocha jehličí, tedy ta, která je za výrobu kyslíku zodpovědná, je oproti listnáčům skutečně velmi malá.
Příliš se také nemluví o faktu, že valnou část kyslíku stromy samy spotřebují. Koneckonců i pro ně slouží jako zdroj energie. V noci veškeré zelené rostliny dýchají jako my lidé, proces je tedy obrácený. A zvláště v době růstu mají stromy skutečně velkou spotřebu kyslíku.
Pokud jde o deštné pralesy, o kterých se také často mluví, zde se zapomíná na to, že jsou plné další organické hmoty, která jej využívá. Jsou tedy kyslíkově téměř neutrální, podobně jako ty u nás. V tomto ohledu je tedy nepotřebujeme.
Kdybychom se chtěli podívat, kdo skutečně vyrábí až 80 % kyslíku, který dýcháme, pak se musíme zaměřit na moře, konkrétně na fytoplankton a zelené řasy. Ty však nevypadají ani zdaleka tak pěkně, a proto je pro běžného člověka obtížné postavit se za jejich ochranu. A to je velká škoda.